Bylo vlastně pátým gymnáziem založeným u nás řádem piaristů (tři školy byly na Moravě, čtvrtá v Litomyšli, pátá v pořadí ve Slaném). Zakládací listina, kterou podepsal majitel panství Bernard Ignác z Martinic, nese datum 1. června 1658. Zmíněný pán pomáhal městu vzpamatovat se z útrap třicetileté války. Na přímluvu svého bratra, vyšehradského probošta, zavolal do města piaristy, aby obyvatelstvo Slaného a okolí "z duševní netečnosti povznesli k osvětě a křesťanské vzdělanosti". Podle hraběcího přání se mělo ve škole vyučovat náboženství, čtení, psaní, počítání, třeba i zpěvu, ale žáci "nebudou se zabývati záležitostmi světskými, politickými a hospodářskými". Ještě koncem roku 1658 přišli z Mikulova do Slaného první tři řádoví kněží a začalo vyučování. Prvních devět let byla škola provizorně umístěna po slánských domech, od roku 1667 sídlila ve vlastní nově postavené koleji s kaplí, jejíž krypta sloužila za místo odpočinku zemřelých bratrů. Do roku 1784 zde bylo pochováno 43 osob, dalších 100 let byli piaristé pohřbíváni na hřbitově nedalekého klášterního kostela.
          Piaristická doba, tedy etapa latinských škol, trvala se dvěma přerušeními přes 200 let (1658-1777, 1807-1832, 1858-1878). V tereziánském období v roce 1777 byla škola spolu s dalšími 30 gymnázii (z celkem 44) dekretem zrušena. Místo latinských škol nastupuje škola normální (německá) nejprve se dvěma, později se čtyřmi třídami. Konec 18. století nebyl pro město ani školu šťastný. Velký požár 1795 zničil třetinu domů, ani piaristická kolej s kaplí nebyla ušetřena. Opravu provedli Slánští až roku 1807. Obyvatelé města několikrát žádali císaře o znovuzřízení latinské školy. Nakonec jim bylo vyhověno, pokud bude škola ze strany města dobře zabezpečena. Tak se v roce 1807 do opravené koleje vrátilo 10 piaristů a vyučování v latinské škole mohlo pokračovat, ovšem pod novým označením školy humanitní, v nichž se v prvních dvou ročnících vyučovalo německy, ve vyšších třídách pak pokračovalo latinsky. Humanitní školy se z původně pětitřídních staly od roku 1819 šestitřídními. V roce 1804 bylo škol tohoto typu v Čechách 24, v jejich čele stáli krajští hejtmani a všechny podléhaly zemské školní komisi v Praze a dále dvorní komisi ve Vídni. Humanitní školy ve Slaném byly zrušeny v roce 1832, protože piaristé neměli dostatečné prostředky na další provoz a magistrát se věnoval hlavně vzrůstajícímu průmyslovému ruchu v oblasti. Školní kolej ale dál sloužila kulturním účelům, mimo jiné zde našlo sídlo ochotnické divadlo.
          Ve 40. letech 19. století byla provedena další důkladná školská reforma, jejíž výsledkem byl vznik osmitřídního klasického gymnázia se závěrečnou maturitní zkouškou konanou za státního dozoru a kontroly. Studium obsahovalo již nejen filologicko-historické obory, ale také součást matematicko-přírodovědnou. Na osmitřídních gymnáziích vyučují státně zkoušení profesoři podléhající zemským školním inspektorům. Vyučovacím jazykem je němčina a částečně čeština. Slánští měšťané se zasadili o znovuzřízení gymnázia ve městě v roce 1857, sebrali na darech a úpisech 50000 zlatých a dojednali s provinciálem piaristů zřízení alespoň nižšího čtyřtřídního gymnázia. Protože však mezi piaristy nebylo dostatek profesorů se státní zkouškou, přešla škola v roce 1878 pod správu obce. Kolejní budova byla od piaristů odkoupena, opravena a částečně přestavěna.
          Obecní gymnázium mělo mít podle přání veřejnosti i vyšší třídy, takže se postupně došlo k prvním maturitám v červnu roku 1885. Dvacet prvních slánských maturantů vykonalo tuto zkoušku úspěšně, 9 z nich dokonce s vyznamenáním. Díky založení Spolku pro podporu chudých studujících se zvýšil také počet žáků. Poslední bratři piaristé odešli z města v roce 1888. V říjnu byla škola císařským rozhodnutím zestátněna. Od roku 1881 byly také vydávány výroční zprávy. V 80. letech se objevují ve škole novoty jako celodenní vycházky žactva do okolí, nepovinné rýsování, tělesná výchova, těsnopis a pod.
          Etapa státního gymnázia trvala v letech 1891 - 1909. Rok 1908 byl důležitý nejen proto, že škola oslavila 250 let své existence, ale i kvůli další důležité reformě, která rozlišovala mezi gymnáziem, reálkou, reálným gymnáziem, reformním reálným gymnáziem a šestiletým dívčím lyceem. Všechny typy dostaly nové osnovy a předpisy pro zkoušení a klasifikaci. Slánské vzdělávací zařízení se stalo od školního roku 1909 - 10 osmitřídním reálným gymnáziem trvajícím až do roku 1953. Poslední třída klasického gymnázia odmaturovala v roce 1916. V reálném gymnáziu nahradila řečtinu francouzština, tělocvik se stává povinným předmětem, pěstuje se i střelba, šerm, tenis, vrh oštěpem a diskem. Do gymnázia vstupují také dívky, které ovšem zatím studují jako privatistky (v roce 1909 je jich 13, v roce 1918 už 40), první maturantka ve Slaném se objevuje v roce 1914. Veřejnými žákyněmi se dívky stávají až v Československé republice.
          Po 28. říjnu se opět mění učební plány ve prospěch živých jazyků - zavádí se angličtina a nepovinná ruština - a přírodních věd. Bývalé jednotné školné je nyní odstupňováno podle majetkových poměrů, nemajetní žáci mohou být od školného osvobozeni. Ve 20. letech vzniká tradice studentských akademií, v roce 1923 dostává slánské gymnázium jako první střední škola v Československu radiostanici. Přičinil se o ni zapálený radioamatér profesor Antonín Zajíček. Začíná také praxe exkurzí a zájezdů do Prahy – za kulturou i s účastí na všesokolských sletech. V polovině 30. let se zavádějí také tři až čtyři pochodová cvičení ročně a začíná éra kolektivních sportů jako lední hokej, odbíjená a košíková. Hrdost občana Československé republiky a české vlastenecké cítění jsou podporovány celoškolními oslavami k uctění památky M. Jana Husa, Jana Amose Komenského, Bedřicha Smetany a pod. při významných výročích těchto velikánů. Od roku 1926 se škola každoročně představuje veřejnosti studentskou akademií v městském divadle. Tato tradice byla přerušena za války a potom v období totality. Od počátku 90. let v tradici opět pokračujeme.
          Pro provoz školy ve 30. letech je významné úsilí tehdejšího ředitele dr. B. Zelenky, který se zasadil o postavení nové pohodlnější budovy. V říjnu 1936 se začalo, dokončená pěkná funkcionalistická stavba byla téměř připravena k nastěhování na podzim 1938, ale zářijová mobilizace a těžké pomnichovské dny změnily situaci. Nová budova byla obsazena československým vojskem. Staré gymnázium muselo pojmout příliv nových žáků a uprchlíků ze severu i ze Slovenska. Na jaře 1939 hrozilo zabrání novostavby německým vojskem, proto přestěhovali žáci (kromě nejtěžších kusů) celý mobiliář, archiv, knihy a sbírky do nové budovy, která ale stejně během války sloužila vojenským účelům. Válečná léta jsou černými stránkami historie školy. Také slánští abiturienti patřili mezi oběti deportované po 17. listopadu do Sachsenhausenu. Vyučovalo se podle okupanty zmrzačených osnov, podle opravami znešvařených učebnic. Ze školy mizely hodiny dějepisu, českého jazyka a literatury, zeměpisu, narůstal počet hodin němčiny. Nejstarší žáci byli vyháněni do dolů, továren, zákopů, ze školy odcházeli židovští žáci a učitelé, později i ti ze smíšených rodin. I oběti na životech přinesli bývalí žáci a učitelé. Záměrně a soustavně byly snižovány počty žáků, určováno procento těch, kteří mají úspěšně vykonat maturitu (obdobnou situaci zažilo 8 žáků nejvyššího ročníku v roce 1951, kteří také nesměli pro politickou nespolehlivost odmaturovat se svou třídou). Zvláště nepříznivá byla situace pro dívky. Učitelé všech předmětů byli zařazováni do povinných kurzů němčiny, žactvo mělo být "převychováno" tzv. Kuratoriem pro výchovu mládeže. Ke konci roku 1944 měla škola asi 210 žáků. Velký úbytek byl důsledkem "odbourávacích" opatření i totálního nasazení nejstarších žáků.
          Poválečná výuka začala s velkým elánem a snahou dohnat ztracené a doplnit zameškané. Maturity 1946 se konaly už v nové budově. Do výuky se zavádí nový předmět filosofie v nejvyšších dvou třídách, ve všech ročnících se vyučuje po třech hodinách ruštině, dalším novým předmětem je politická výchova (později občanská nauka). Nové bylo rovněž zřízení technických větví bez latiny s větším počtem hodin matematiky, fyziky a rýsováním nebo kreslením. Novým nepovinným předmětem se také stala praktická cvičení z biologie. Novinkou jsou rovněž rekreační a výcvikové lyžařské zájezdy do hor. Potřebný klid a očekávaný návrat ke staré osvědčené školní praxi ale nenastal, přišel únor 1948 a všechno bylo jinak.
          Školskou reformou z roku 1948 zanikla osmitřídní gymnázia, novým typem se stalo gymnázium čtyřtřídní. K písemným maturitám školního roku 1948/49 byla poprvé rozesílána společná témata určená ministerstvem (tato praxe trvala do konce 80. let). Reforma z roku 1948 zahajuje sérii četných změn, které rozrušily dobře koncipovanou a funkční předválečnou soustavu středního školství u nás. Neblahou úlohu tu sehrálo napodobování sovětských zkušeností a snaha o vyrovnávání všech škol středního stupně, což negativně poznamenalo hlavně gymnázia. Čtyřtřídní gymnázium bylo jen přechodným typem, než byla v roce 1953 vytvořena jedenáctiletá střední škola (v rámci Nejedlého jednotné školy). V této škole se důsledně uplatňovala zásada rovnosti podle třídního složení národa se známou diskriminací žáků nedělnického původu a zásada převahy technických předmětů.
          V souvislosti se zavedením povinné devítileté školní docházky v roce 1959 se mění jedenáctiletka na dvanáctiletku, která je v roce 1961 přejmenována na střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ) podle zákona z prosince 1960. V důsledku této úpravy se v roce 1961 nematurovalo. Od září 1960 se zavádí v duchu stále skloňovaného slova polytechnizace výrobní praxe, která se odehrává jeden celý den v týdnu (při sobotním vyučování), tato praxe je ještě doplňována jedním odpolednem teoretické výuky. Při dvou paralelních ročnících konala jedna třída praxi v zemědělství, druhá v průmyslu. Absolventi SVVŠ 60.let získali na závěr po příslušných zkouškách k maturitnímu vysvědčení ještě výuční list v daném oboru, který ovšem po dvou letech ztrácel platnost (pokud jeho majitel v oboru dále nepracoval).
          Od roku 1968 je škola znovu nazývána gymnáziem a žáci se dělí do studijního směru humanitního nebo přírodovědného. V humanitní větvi se věnuje více hodin jazykům (včetně povinné latiny) a dějepisu, v přírodovědné zase matematice, fyzice, chemii a biologii. Poslední žáci humanitní větve ve Slaném odmaturovali v roce 1980. Od roku 1978 se v rámci tzv. nové koncepce přestaly větve rozlišovat a do všeobecného studia se zavádějí třídy "se zaměřením" např. na matematiku a fyziku a pod. Idea polytechnizace doznívá ještě ve formě předmětu zvaného ZVOP (základy výroby a odborné přípravy) a na něj navazujícího bloku odborného předmětu, např. zemědělského, ekonomického, chemického, elektrotechnického. Typ tohoto zaměření byl určován místními podmínkami, protože s oním blokem souvisela i každoroční několikadenní odborná praxe na příslušném pracovišti. Maturita z odborného předmětu měla usnadnit maturantům, kteří nepokračovali ve studiu na vysoké škole, uplatnění v praxi.
          Normalizační dvacetiletí 1969 - 89 bylo vystřídáno návratem k tradici předválečného víceletého gymnázia, které ve Slaném zahajuje přijetím třídy primy (žáci z 5.tříd základní školy) od školního roku 1991 - 92. Tato třída po sedmiletém studiu letos maturovala. V roce 2003 vyjdou už první absolventi osmiletého gymnázia. Současné slánské gymnázium má tedy vyšší a nižší stupeň studia, na vyšší gymnázium nastupují žáci z 9.tříd základních škol a studují 4 roky. Maturita z osmiletého i čtyřletého gymnázia je rovnocenná.